Motýlci v břiše III . . . aneb zpověď fotografky

Jsou tomu už skoro dva roky, kdy se mi obrátil život naruby. Seznámil se se mnou totiž můj milovaný přítel fotoaparát. Nebyl to ledajaký fotoaparát, byla to zrcadlovka :). Focení mě vždy bavilo, ale přišlo mi, že bude strašně dlouho trvat než se s ní naučím. Takže to šlo k ledu, ale před onými dvěma roky si mě to stejně našlo. KARMA :)! Byla pro to ideální doba . . . byla jsem těhotná a prožívala jsem jedno ze svých nejhezších období života :) . . . které trvá do teď.

Jak šel čas, zjistila jsem, že to není tak těžké a začala jsem cvakat a cvakat. Ono je to stejné jako v golfu, tam se také říká, že nejdřív musíš odpálit tisíce míčků a pak to teprve začíná jít. S focením je to stejné! Chce to cvakat, cvakat a cvakat.

Čím dýl jsem cvakala a cvakám do teď, tím víc mi přijde, že je to komplikovanější proces. Focení mě totiž občas dostává do pěkných depek, protože zjišťuji kolik toho neumím a chtěla bych umět . . . jaký je můj postprocesing a jaký bych chtěla aby byl. Ještě, když se to skloubí s perfekcionalistickou, náročnou a stále nespokojenou povahou . . . je to někdy těžké! Občas mě to nenechá spát, když vím jaké úpravy bych chtěla dosáhnout a kam bych se chtěla posunout!

A pak to přijde . . . přijde milisekunda, zdárná myšlenka a depka a nespokojenost je na čas ta tam :). Jak málo stačí k dětské radosti? Mě málo . . . jako právě teď! Teď tu sedím a jsem spokojená . . . teda aspoň na chvilku :-D. Zjistila jsem totiž jednu vychytávku, která mě snad posune mílovými kroky dál :-D :). Dušička má klid . . . proces sebezdokonalování je pro tento okamžik zase pokořen! :)

Motýlci v břiše III jsou pokračováním Motýlků v břiše I . . . je to další z mých projektů "imaginárních" svateb podlé mé představy :). Jedná se totiž o takovou šuplíkovku :-D. Po shlédnutí v PC jsem totiž byla přesvědčena o tom, že tohle prostě nééé . . . to se teda nepovedlo. Ale, co se má dostat na světlo se dostane a proto přišel čas i pro moje nepovedené fotky, aby spatřily světlo světa :).

Takže věřte, když nevíte kudy kam . . . dejte to k ledu. Ono se to vyřeší nebo přijde ten správný čas ;).

Tímto bych chtěla poděkovat skvělému páru Týně a Domínovi za jejich úžasnou energii. I když byli na kost promrzlí, tak se jim nevytrácel úsměv na tváři a zamilovanost v srdci :). Velké dík a obdiv úžasné Denise, která opět svým úžasným líčením dodala této svatbě punc :), který doladila parádní čelenkou a kyticí přímo ze zahrádky :).